Příběhy

„Viděla jsem dceru vystupovat na sexchatu,“ říká zdrcená matka

zdrcena_divka

Při rozhovoru má často slzy na krajíčku. „Vůbec nevím, co mám teď dělat,“ souká ze sebe čtyřicetiletá žena. Ještě nedávno si ani ve snu nedokázala představit, že si její dcera bude vydělávat předváděním vlastního těla.

Dvoučlenná rodina z Brněnska žila ještě donedávna poměrně spokojeným životem. „Peněz jsme měli tak akorát. Na žádné vyskakování to sice nebylo, ale vyšli jsme,“ říká na úvod čtyřicetiletá Jana, která se nyní stará o svou sotva sedmnáctiletou dceru.

Dnes ale rozhodně spokojeně nevypadáte…

„Začnu asi poněkud ze široka. Před Vánoci jsem si všimla, že se dcera nějak lépe obléká. Říkala jsem si, že asi dokáže ušetřit něco z kapesného, které jsem jí dávala. A nijak zvlášť jsem po tom nepátrala.“

Říkala jste, že vám na Vánoce dala také poměrně drahý mobilní telefon.

„Ano. Úplně mě to šokovalo. Víte, měla jsem z něj velkou radost. Na druhou stranu jsem si byla jistá, že na něj Petra nemohla našetřit z pouhého kapesného.“

Čtěte také:
Příběh: Po mateřské jsem bez práce

To jste se ji neptala, kde na něj vzala?

„Zkoušela jsem to. Říkala mi, že si vsadila v loterii. Prý vyhrála dvacet tisíc korun. Víc mi k tomu neřekla. Protože mi nikdy nelhala, nebo alespoň ne v zásadních věcech, oddechla jsem si. Sama sebe jsem přesvědčila, že tomu tak nejspíše bylo. A dále jsem po ničem už nepátrala.“

Až jednou jste se vrátila domů dříve z práce…

„Skončila mi dříve služba v nemocnici. Říkala jsem si, že si s dcerou vyjdeme na večeři. Když jsem otevřela dveře našeho domu, měla jsem pocit, že je někdo u nás – tedy v dceřině pokoji, ze kterého vycházely ty cizí mužské hlasy.“

Určitě vás to muselo vyděsit.

„Ano, hrozně jsem se vylekala. A v botech jsem od dveří doslova utíkala k Petřině pokojíku. Měla do něj pootevřené dveře. Na sobě měla košili na knoflíčky. V bytě bylo příšerné hroko, nebo mi to alespoň tak přišlo… Proto se mi ani nezdálo divné, že ji měla z poloviny rozepnutou.“

Co dcera dělala?

„Seděla před notebookem. Co měla ale na monitoru, to jsem neviděla. Když mě totiž spatřila ve dveřích, rychle zaklopila displej a řekla, že si už jde lehnout.“

„Petra je zvyklá, že chodím pravidelně každé úterý a čtvrtek ráno do práce.“


Takže jste si oddechla – nikdo cizí u vás doma nebyl. Vysvětlila vám dcera poté, co to bylo za hlasy?

„Ptala jsem se jí ještě ten den, o co šlo. Říkala, ale že to byl jen film. Neměla jsem žádný důvod, proč bych jí to nevěřila.“

Přesto jste brzy změnila na vše názor, jak jste mi sdělila.

„Bohužel. Bydlíme v bungalovu, který před několika lety postavil můj bývalý manžel. Máme propojenou kuchyň spolu s obývacím pokojem. A Petra je zvyklá, že chodím pravidelně každé úterý a čtvrtek ráno do práce. Toho dne mi však z nemocnice brzy ráno volali, zda bych si s kolegyní pro tentokrát nepřehodila službu.“

A vy jste souhlasila.

„O nic nešlo. Ráda jsem jí vypomohla. Byla jsem však už oblečená a nachystaná na cestu. Dcera mě nejspíš musela slyšet a nabylo dojmu, že skutečně odcházím. Já se ale vrátila zpět k sobě do ložnice a na chvíli jsem ještě usnula.“

O to horší bylo probuzení…

„Nerada dlouho vyspávám. Bylo kolem sedmé hodiny ráno, když jsem vstala s tím, že alespoň umyji nádobí. Zase jsem slyšela nějaké hlasy. Tentokráte z obývacího pokoje. Sešla jsem proto do kuchyně a doslova jsem šokem strnula.“

Co se stalo?

„Já… já viděla svou Petru, jak stojí na druhé straně pokoje. Byla zády ke mě. Opět měla na sobě tu košili. Před ní zářil displej notebooku, z něhož se linuly ony hlasy. Někdo právě říkal, ať si sundá tu košili a ukáže…“ (žena se odmlčela)

Jak jste se zachovala?

„Jak jsem už říkala – byl to pro mě hotový šok. (pláče) Vůbec jsem se nemohla pohnout z místa. Nevěřila jsem vlastním očím! Stála jsem tam celkem dlouho. Nevěděla jsem, co dělat.“


„Vím, že doba je jiná – tolerantnější, ale i tak by jí to mohlo někdy zkomplikovat vztahy v práci, nebo s budoucím partnerem.“


Jak jste se cítila?

„Byla mi hrozně trapně. Styděla jsem se. Od té doby, co dcera vyspěla, jsem ji nahou naviděla. Najednou přede mnou stála v Evině rouše a na povel dělala i ty další věci…“

Nakonec jste přece ale jen zareagovala.

„Dostala jsem strašný vztek. Přiskočila jsem v mžiku k dceři, která se vylekala. Shodila jsem ten zpropadený notebook na stůl a dala jí facku. Stála pak jen tak přede mnou a celá se třásla.“

Jak to u vás v rodině vypadá nyní?

„Náš vztah je teď jiný – hledáme k sobě cestu. Doufám, že se dceři nikdy účast na sexchatu nevymstí, že se jí to nevrátí jako bumerang. Vím, že doba je jiná – tolerantnější, ale i tak by jí to mohlo někdy zkomplikovat vztahy v práci, nebo s budoucím partnerem. Stále na to musím myslet.“

Třeba to Petra myslela dobře. Chtěla jen vylepšit napjatý rodinný rozpočet.

„Právě to je na tom to nejhorší. Je to z velké části i má vina. Petra velkou část svých peněz věnovala do našeho rozpočtu, na vánoční dárky. Nemyslela jen na sebe. Skoro bych řekla, že se obětovala, aby nám dvěma bylo lépe. Ale neměla to dělat. Kéž by se mi předtím svěřila! To, co jsem zažila, bych nepřála ani svému největšímu nepříteli. Pokud by tento rozhovor pomohl odvrátit něco podobného v jedné jediné rodině, určitě mělo smysl vše zveřejnit.“

Upozornění: Jména osob byla z důvodu zachování anonymity rodiny změněna.

O autorovi

Tereza Pavlíčková

Mám ráda přírodu, romantické knihy a příběhy. Jsem moc ráda, když se o některý z nich budu moci podělit se čtenáři.

Vložte komentář