Meduňka je v lidovém léčitelství široce známá hlavně pro své zklidňující účinky. Ale hodí se také do kuchyně. Jak si tuto oblíbenou rostlinu vypěstovat v domácím prostředí nebo na zahrádce?
Meduňka lékařská pochází ze západní části evropského Středomoří, nejspíše ze Španělska. Zde ji Arabové pěstovali už koncem 7. století.
Do střední Evropy se dostala díky mnichům – karmelitánům, kteří v první polovině 13. století přesídlili z Palestiny do Evropy.
Účinné jsou silice a třísloviny
Účinnými látkami jsou silice v množství 0,07–0,3 % a třísloviny. Meduňka zklidňuje lidské tělo, působí také proti nadýmání, i proti křečím hladkého svalstva.
Používá se rovněž jako koření (omáčky, saláty, masa) a ke zjemnění chuti a vůně některých likérů.
Traduje se, že meduňka lékařská svými zklidňujícími účinky pomáhá také budoucím maminkám, které mohou mít kvůli rychlým změnám hormonálních hladin sklony k projevům hněvu nebo k plačtivosti.
V České republice najdeme nejčastěji pěstovanou odrůdu pod názvem „Citra“. Vyznačuje se, jak už název napovídá, příjemnou citrónovou vůní.
Náročná na živiny
K tomu, abychom byli při pěstování meduňky úspěšní, nesmíme zanedbat nároky rostliny na prostředí.
Meduňka lékařská je náročná na světlo (i když polostín snáší rovněž dobře). Je však citlivá na mráz (není divu, vždyť pochází ze Středomoří) a na pomačkání a zapaření. Pak rychle mění barvu a hnědne.
Jinak je to ale velmi nenáročná bylinka, kterou můžeme snadno pěstovat doma za oknem. Uvítá slunné sušší stanoviště s občasným stínem. Zapomenout nesmíme na úrodnou půdu, která musí být dostatečně vlhká a propustná, s dostatkem výživných látek.
Meduňkový čaj s medem a citrónem – co více si v zimním období přát?
Počáteční vývoj rostlin je pomalý, k dobrému vzcházení vyžaduje teplo a dostatek vláhy. Je vytrvalou rostlinou, ale vzhledem k nízké mrazuvzdornosti se v kultuře v našich podmínkách pěstuje nanejvýše pět let po sobě.
Pokud meduňku sázíme na zahrádce, pak je vhodné, aby v půdě byly před ní hnojené okopaniny nebo luskoviny. Vyhovují jí přitom půdy hlinitopísčité až hlinité.
V létě doporučují odborníci seřezávat listy – bylinka se odmění rašením nových mladých lístků.
Díky pravidelnému přihnojování bude meduňka dobře prospívat. Na zimu je vhodné k rostlině přihrnout více zeminy, a také ji zcela zakrýt chvojím jako ochranu před mrazem.
Semena raději do pařeniště
Přímý výsev je poměrně rizikový, semena vyžadují pro klíčení dostatek vláhy a hlavně teplo, což v našich podmínkách v jarním období bývá málokdy.
Doporučuje se výsevek 2 kg/ha a šířka řádků 45 cm. Mnohem častěji se využívá předpěstovaná sadba. Semena se vysévají do pařeniště nebo skleníku koncem března, výsadba rostlin se provádí od konce srpna do začátku září, nejpozději do 15. 9., aby rostliny do nástupu zimy dobře zakořenily.
Další možnost výsevu do pařeniště je od konce června do začátku září, sazenice se sázejí až příští jaro. Spon při výsadbě sazenic je 45 x 45 cm.
V teplejších oblastech je možné předpěstovat sadbu na poli (1 ha = 250 m2) a následná výsadba je vhodná nejlépe na jaře. Jednou z možností je také dělení trsů ze 2–3letých rostlin do 15. 9. nebo kolem 15. 5.
Tento způsob je vhodný pro zahrádkáře, vyžaduje však dostatek vláhy.
Sklizeň se provádí na začátku kvetení (první koncem června, začátkem července), ponechá se strniště vysoké 10–15 cm. Protože je meduňka citlivá na pomačkání, doporučuje se sklízet její nať přímo do bedýnek.
Prvním rokem se uskuteční pouze jedna sklizeň (výnos suché drogy 1 t/ha), v další letech 2–3 sklizně, poslední pak v září (má horší kvalitu). Výnos suché drogy je 2–4 t/ha za vegetaci.
